17. - 23.4.2010 Haute route classic

Původně nás mělo jet na Houte route víc, ale teplé počasí a tedy vytažení kola nám zredukovalo jednoho účastníka, no a ten druhý bohužel musel těsně před odjezdem stornovat kvůli nečekaným problémům v práci.
Takže nakonec velká jízda ve čtyřech.
Zahájení akce proběhlo v sobotu a to přejezdem do Chamonix. Na La Tapii bylo bohužel plno a tak jsme spali na Gite de Montagne.
Neděle ve znamení aklimatizace, sjezd Valle Blanche, zrušení zamýšleného výstupu na Aig. du Toule (bohužel nebylo na ledovci nic vidět) a alespoň krátký náhradní program v podobě výšlapu směrem na Periades.

18.4.2010 den nultý
Neděle ve znamení aklimatizace, sjezd Valle Blanche, zrušení zamýšleného výstupu na Aig. du Toule (bohužel nebylo na ledovci nic vidět) a alespoň krátký náhradní program v podobě výšlapu směrem na Periades.

19.4.2010 den první
V pondělí ráno ostrý start. Lanovkou na Grandes Montets, sjezd na ledovec Argentiere a výstup na Col Chardonet. Slanění 60 m, krátký sjezd a šlapání na Fenatre de Saleina. Sjezd po mírném plato Trientského ledovce a posledních cca 70 m výstupu na Cabane Trient.
Celkem výstup 1083 m, sestup 1156 m, 6h 50 min

20.4.2010 den druhý
V úterý brzké vstávání a tak nakonec vyrážíme z chaty první. Pod do oranžova zbarvenými kopečky sjezd přes zmrzlý Trientský ledovec pod sedlo Col des Ecandines a po krátkém výstupu na mačkách sjezd pře Val Arpette až do Champexu. Krom krátkého úseku celé na lyžích až na parkoviště taxíků.
Taxi na Bourge st. Pierre, lyže na záda a šlapání směrem na Cabane Valsoray. V cca 2200 m se dá obout lyže a šlapat na lyžích. Volíme trasu směrem na chatu Velán a pak se teprve stáčíme k Valsoray. Je to sice o něco delší, ale obchází se tak spodní nepříjemný úsek v soutěsce. Poslední metry na chatu už jsou docela dlouhé, ale nakonec zvládají všichni v relativní pohodě.
Ráno: 45 m výstup, 1729 m sestup, 1h 50 min
Odpoledne: 1412 m výstup, 6h 30 min

21.4.2010 den třetí
Den nejvyššího bodu Haute route. Od chaty hned na mačkách, lyže na zádech a stoupáme na Plateau couloir. Za zhruba dvě hodinky a pár minut stojíme na nejvyšším bodě Haute route, 3650 m.
Krátký sjezd a zase se ani neobtěžujeme lepit pásy a s lyžemi na zádech stoupáme cca 50 m na Col du Sonadon. Přes ledovec Durand volíme stejně jako všichni ostatní varintu sjezdu zprava, svah je sice strmější, ale s výrazně menším rizikem trhlin. Pak už jen střídání dlouhých traverzů a kratších sjezdů. Na přechod P.2730 nasazujeme pásy a v krásném firnu hurá dolů na Charmotane a krátkkým výstupem na chatu Chanrion.
Celkem výstup 1006 m, sestup1594 m, 7h 20 min.

22.4.2010 den čtvrtý
Po zvážení kondice a veškerých okolností se rozhodujeme pro fyzicky nejméně náročnou variantu - ledovec Otemma. Psychicky je to sice trochu náročnější, asi něco jako když Nansen driftoval k severnímu pólu, ale na druhou stranu si zde člověk vychutná velkolepost a rozlohu západních Alp.
Na chatě Vignette jsme kolem půl třetí a tak zbývá dostatek času na odpočinek na poslední den.
Celkem výstup 909 m, sestup 227 m, 5h 30 min.

23.4.2010 den pátý
Ostrý start před šestou z chaty. Není úplně dobrá předpověď a tak spěchají všichni. Navíc se na chatě Vignette připojují lidé z variantu Verbier a tak je had vinoucí se do sedla Col de Eveque téměř nekonečný. Ve sjezdu přes Col Collon je jedna nepříjemná trhlina a za chvíli už stoupáme na "Brejle". Col du Mont Brulle dneska vypadá skoro jako sedla vedoucí k Yukonu za Zlaté horečky. Na sedla máme štěstí a téměř celý sjezd jedeme v relativně slušné viditelnosti. Poslední stoupání na Col Valpelline je sice mírné, zato dlouhé. Nakonc však končí taky, mlha se trochu trhá a sice není vidět Matterhorn, ale Dent d´Herens také není škaredý.
Kousek pod sedlem najíždíme na připravenou trasu Patrol Glacieres a tak máme všechna místa na ledovci krásně označená, mostky přes trhliny zajištěné, prostě paráda. Po poměrně slušném sněhu nakonec dojíždíme až do Furi a dolů do Zermattu lanovkou.
Celkem výstup 1244 m, sestup 2758 m, 8h 30 min.

Co závěrem, snad je že Haute route Chamonix Zermatt je pouze jedna a pouze jedna je ta originální, klasická. Ne vždy se podaří, protože na mnoha místech může do průběhu prohovořit počasí a podmínka, ale když to vyjde je to jeden z nejimpozantnějších přechů, jaké se dají na skialpech zažít.