12. - 13.8.2011 Lachenal a Blanc

12.8. ve dvě hodiny ráno po dobrodružné cestě s vyhlídkovou projížďkou přes Ženevu přijíždí Dušan. V deset ráno už scházíme z Midi po hřebeni a jdeme na Point Lachenal. Výhledy na počasí jsou více než slibné, a tak nikam nespěcháme a věnujeme se výhledům.

Cca o půl třetí vyřizujeme ubytování na Cosmiku a Dušan se pokouší snížit spánkový deficit, což ve výšce 3600m není zrovna snadná práce. Mám trošku obavu z výškové nemoci. V 1 ráno konzultujeme zdravotní stav a vyrážíme na summit Mt. Blancu. Během stoupání na Epaule du Tacul se Dušanův stav lepší a my se tak dostáváme do dobrého tempa, které se nám daří udržet až na vrchol. A to i přes to, že z Col de la Brenva jsme bojovali s větrem, který místy dosahoval rychlosti 80km/h. Na vrcholu jsme se tudíž moc nezdržovali a téměř bez zastávky jsme začali scházet na Gutter. Protentokrát na chatě fungovala obsluha a my jsme tak mohli doplnit energii nejen z vlastních zdrojů. V jednu hodinu jsme už v polovině pilíře na sestupu na Tette Rouse a já začínám sledovat interval padajících kamenů v Death Gully, který se během několika minut zvýšil z 10 minut na cca 2 minuty. Na hřebeni potkáváme účastníky české a slovenské cestovky, kteří jako obvykle nemají podstatné vybavení jako třeba helmu. Organizátoři mají zřejmě pocit, že je třeba uměle navyšovat úmrtnost při traverzu přes kuloár. Já tuto potřebu nemám, a tak před kuloárem dáváme větší pauzu, abychom při traverzu mohli proběhnout co nejrychleji. Minutu na to padá kamenná lavina, která poctivě vymete celý žlab z leva do prava.

Těm, co mají traverz teprve před sebou přejeme hodně štěstí, protože víc pro ně udělat nemůžeme a scházíme dál na Tette Rouse. Logistiku některých cestovních kanceláří moc nechápu, nicméně to asi nikdo.

Na vláček docházíme v 16:30 a po předchozí zkušenosti jsme příjemně překvapeni. Vláček jede! 

Dušan na hřebeni Lachenalu	Poslední věž Lachenalu	Na vrcholu Lachenalu
Sestup z Lachenalu	Svitani v Col Brenva	Mont Blanc 4810 m
Sestup z Blancu