Czech English
ÚvodO násHorský vůdceKurzyMetodikaBlogKontaktNovinky (old)

2016201520142013201220112010200920082007Starší fotogalerie2017

Partneři
Reklama

23. - 25.9.2011 Víkend v Tatrách

20110925_0009.jpgLetošní podzim přinesl do Tater po loňském divném podzimu babí léto jak má být. Leze se i vodí o sto šest a předpověď na příští týden vypadá zase dobře. V sobotu vysólované dvě cesty na Lomničáku a v neděli nová cesta na Opálové veži. Pravá podzimní pohoda.

Páteční cesta do tater je sice v silnějším provozu, ale nakonec kolem půl desáté zalehávám v autě na Štrbském. Ráno na pohodu přejezd do Lomnice, snídaně a první lanovkou na Skalnaté. Plán je smělý - jedna cesta v JV stěně Lomničáku, kávička na vrcholu a jedna cesta v západní stěně.

V 700 m vysoké JV stěně si nakonec vybírám ne příliš často lezenou cestu od Coubalů - Bronzový pilíř. Po zhruba 200 m společného lezení s Korosadowiczovou cestou se pokračuje strmým pilířem s vodou modelovanou skálou přímo vzhůru. Nádherné, strmé lezení v perfektně modelované skála, pouze jištění je trochu střídmější. Po zhruba 150 metrech se pilíř pokládá a snadnějším terénem už se běží na vrchol. Od sloupů elektrického vedení pro lanovku je lepší pokračovat do střední části jižní stěny a do normálky. Nejtežší místa jsou kolem šestky a na zajištění stačí sada camalotů a vklíněnců.

Na vrcholku dávám kávičku, pokecám s kluky co vedli normálku a zatím co oni scházejí zpět do Lomnického sedla, já sbíhám Jordánkou pod západní stěnu. Vzhledem k času plánuju lézt lehčí Puklinu v plotně, no nakonec se rozhoduju podržet původní plán a zkusit Arnoldův variant. Když nestihnu lanovku ze Skalnatého, holt budu muset pěšky.

Birkenmajerem to jde až pod Žluté plameny na pohodu, jen na pár místech je potřeba dát pozor na volné bloky. Ze štandu pod žlutými plameny už zase jistím. Až na hřeben lezu na čtyři délky. Jemné lezení v plotnách střídá technické lezení ve spárce, nejtěžší místo převisek se spárkou nad prvním samostatným štandem Arnolda. Skob v cestě moc není, ale dá se dobře dojistit a po vyspravení frendem, nebo vklíněncem jsou dobré i štandy. Krátce po čtvrt na pět jsem na hřebeni, seběh na Skalnaté a stíhám lanovku, takže už v pohodě dolů do Lomnice.

Celkem zhruba 1100 metrů lezení, z toho ty jištěné pasáže jednou vylézt, slanit a znovu vylézt na horním laně i s batohem. Tak asi mně mají i ty ruce z čeho trochu bolet.


Výhled na Lomničák z Tatranské Lomnice


Jižní stěna Kežmaráku ze stěny Lomničáku


Na štandu v Arnoldově cestě v západní Lomnici


Tatry z vrcholu Lomničáku


Na hřebeni


JV stěna Lomničáku s přibližnou linií Bronzového pilíře

Večer se potkávám s kluky na Štrbském ve Furkotce a dolaďujeme plány na neděli. Po večeři ještě chystám matroš, přeci jen vytáhnout vrtačku, nýty a vůbec všechno harampádí na prvovýstup pod stěnu a tak zjistit, že něco chybí, to by bylo nemilé.

Ráno nakonec jedeme vývozem na Slezan o hodinu dřív, což se hodí. Od Slezanu ještě kousek společně s kluky co vedou Gerlach a my už pak samostaně pokračujeme směrem ke Kvetnicovému žlabu a společně s normálkou na Bradavicu až do Opálového sedla. Kousek dolů a jsme pod stěnou. Plotny jižní stěny Opálové veže nejsou sice nejdelší, ale skála slibuje excelentní lezení.

Nastupujeme přímo ve spádnici nejkompaktnějších plote, vlevo od cesty Bílým pásem. V druhé délce začíná jemné technické lezení, nově osazené nýty dávají jistotu, jen u toho vrtání s pozice na malých stupech bolí trochu nohy a lezení s vrtačkou na pozadí je taky tak trochu náročnější. Pod štandem křižuju cestu Bílým pásem a přímo přes strmou plotnu mezi Bílým pásem a Tatarkou. Nejtěžší místa zajištěná nýty a to tak aby se déla dala přelézt za šest se dvěma místy A0. V horní části stěny ještě jedná dlouhá pěkná délka za pět a povinný třicetimetrový dolez na vrchol věžičky.

Krom posledního štandu na vrcholu (smyčky s mailonkou na hrotu) jsou všechny štandy osazené dvěma 10 mm nýty s mailonkou, tak aby se cestou dalo bez problémů slanit. postupové nýty jsou 8 mm a na dojištění je do cesty potřeba 8 expresek, sada camalotů, vklíněnce a pár smyček.

Jinak doporučuju vylézt si i vedlejší cestu Bílým pásem, oproti pohodově zajištěnému Francouzskému polibku se jedná o seriózní alpinismus.

No a proč vlastně Francouský polibek? Cesta je udělaná v tak trochu francouzském duchu alpinismu s nýty, no a v této části Tater je jeko taková asi jednou z prvních v tomto duchu. Tak snad nezůstane jen u tohoto jedno kousku.


Východní srázy Gerlachu


Laďa a Standa v Opálovém sedle


Nález do druhé délky


Standa na štandu


První nýt třetí délky


Vyvrtat, vyfouknout, natlouct a dotáhnout, s vrtačkou práce do pěti minut


Laďa na štandu


Předposlední délka


Na vrcholu


Štand


Vrchol Granátové stěny


Laďa v dolezu cesty Bílým pásem


Topo nové cesty


Velická stěna


Poslední metry sestupu Gránátovou lávkou


Velická dolina

Rychlý kontakt

Mgr. Radek Lienerth
+420 603 810 600
info@climbingschool.cz

© 2011 ClimbOn | Lezecká škola a horský vůdce | www.climbingschool.cz