Každoroční zimní horoškola brněnské Lokálky vyšla letos až po konci kalendářní zimy, vlastně na první jarní týden. V pondělí jsme s Laďou stihli vylézt variantu pravého pilíře Zadné Bašty, kdy z původně zamýšleného Pučkáše jsme se útěkem ze sluníčka do stínu dostali až do Zamkovského, kterým už jsme po krásně zmrzlém dolezli až na vrchol. Sestup traverzem hřebínku a Ďáblovým žlebem byl veliká krása, místo po zadku skoro celý na předních hrotech. Inu letošní zima. V úterý krásně a tak s Lojzou a Vojtou, našimi nováčky vyrážíme na Vysokou. SV stěna a cesta Dobruckých slibují za aktuálních podmínek lezení v alpském ledovem mixu. Podmínka ideál, krásný led, výhledy z vrcholu, prostě den na max.. Ve středu se počasí rozhodně dobře netvářilo, takže nakonec nahazujeme batohy s lyžemi až kolem půl desáté a šlapeme do Mengusovky. Na lyžích to zažíná jít až pod Wachterkou. Pod řetězy na Váhu začalo poprchat, nemrzat, nebylo vidět, prostě humus. Takže jedeme dolů. V dolině se to začalo trhat, vykouklo slunko, tudíž znovu nahoru na Hincáky. Já nakonec neodolám vábení žlábku z nižného koprovského sedla a rychle vybíhám nahoru. Závod se sluníčkem, jestli to pojedu na ledu nebo firnu. nakonec ještě stíhám v horní nejstrmější pasáži firn a sjezd si tak můžu parádně užít. Nováčci ještě zástali i s dalšími instruktory, ale já už musel domů. Přeci jen kraken dva a nějaké jiné další povinnosti víc času letos bohužel nedali.
