|
Partneři
Reklama
|
13. - 18.9.2011 Tatranské Babí léto
V sobotu jsem auto vybalil, zajel pro Pavlu s klukama do Rožnova, v pondělí nabalil a v úterý odpoledne už zase "hajway" a cesta do Tater. Ještě vyřídit ve Furkotce na Štrbském něco kancelářské činnosti při večeři a kolem deváté parkuju na Popradském. S ostatními rychlá domluva jak zatím probíhá oddílová horoškola a kdo s kým a kam, budíček na pátou, takže hajdy na kutě. S Markem vyrážíme krátce po půl šesté směr Rysy se smělým plánem - Galerka, Velký Ganek a případně něco na Ošarpance. Nakonec je všechno jako obvykle jinak. Márovi se po cestě na rysy daří ztratit jedno lano, takže po půl hodině čekání vybírám matroš z jeho batohu a vyrážím se zbylým lanem sám. Stredom platní v SZ stěně Galerie je prý zajímavá cesta, jen jsem si měl přečíst v průvodci tu poznámku o "problematickém jištění", ale to bych se zase připravil o krásné dobrodružství. Nástupové metry jsou dost rozbité a je poměrně jedno jestli lezete s někým nebo sólo, zajistit to moc stejně nejde. Od police vytahuju lano a začíná lezenice. Yosemitský sokolík v první délce, jemná 25 m plotna v druhé zajištěná dunivým hrotem a dvěma kývajícími se skobkami, třetí délka s jedním zbytkem polského nýtku, třemi pofiderními skobkami a štandem na který jsem se při vybírání délky raději jen usmíval, no a pak romatický odlez v plotnách, kde sice nebyl jediný těžký krok, ale spousta chytů připravených k basejumpu do údolí. Ještě že aspoň ty dvě poslední délky byly pevné a s dobrými štandy. Po přeběhu přes Rumanovo sedlo chvíli zvažuju podržet původní plán, ale předpověď odpoledního deště a realita oblohy mne nemusí moc přesvědčovat k ústupu na Popradské. Jen co docházím a postavím před sebe první kofolu začíná poprchat a po chvíli i seriózně lít.
Ve čtvrtek vyrážíme z chaty krátce po půl osmé. Západní stěna Ošarpanců, hřebenem až na vrchol, jižní stěna Dračího čtítu a hřebenem až na Vysokou, pak Rysy - buchty na pare a dolů na Popradské. Po včerejším slejváčku ani památky, jen v nástupu do stěny je ještě stín a tudíž, kosa jak z nosa. Linie cesty moc nevede, přesněji se trochu motá s dalšími cestami, ale nakonec to jakž takž trefujeme ve stylu známého vtipu o Tatranských prvovýstupech (aj ti treti zabludili) a pak už jen běžet a běžet lehkkým terénem. Nejdřív na vrchol Ošarpanců, pak jižní stěnou na Dračí štít a hřebínkem na Vysokou. Buchty na pare jsou na Váze jedinečné, ten sestup dolů na Popradské už trochu míň, ale co už.
V pátek ráno jsou se startem trochu zmatky, protože někteří z nováčků potřebují restday, někteří mají podvrtnuté kotníčky, takže nakonec nechávám nováčky klukům a zahajuju přesun na Brnčálku, kde musím být přes víkend na workshopu Singingrocku. Nástup lanovkou na Skalnaté je komfortní a do stěny Velkého Kežmaráku jen půl hodinky chůze. Vybírám si Kriššákove platne. Krásná Tatranská klasika, kterou jsem ještě nelezl. Spodní část vede markatním zářezem s komínem a místy poskytuje vzdušné čtyřkové lezení. Na konci komína je potřeba udělat travez doleva, ale podle skobek a smyček v převislé bariéře nad komínem, je zřejmé, že řada lidí to zkouší i rovně. jen to asi nebude za čtyři. Horní část cesty nad rampou je skutečná lahůdka v superpevné skále. Bohužel tam někdo navrtal dost nechutně vynýtovanou skalkařinu, která vede v těsné blízkosti cesty a tak trochu vzniká zmatek. Prostě nevím, ale myslím, že vrtat nýty po dvou metrech v pětkovém, maximálně šestkovém terénu není pro hory ideální. Seběh na Brnču po hřebeni přes Malý Kežmár a Svišťovku, prostě pohodový den. Večer zahajujeme workshop, domluva na program, promítání z různého lezení a hlavně pohodový večírek. Poprvé co jezdím na Brnču je osazenstvo chaty jiné. Je to pro mne hodně zvláštní, ale život je změna a tak je to potřeba brát. Rozhodně není na chatě řada věcí ještě ideální, ale určitě je to zatím nasměrované správným stylem.
Po super snídani, které jsou nově formou švédského stolu jdeme nejpve na výukový kámen. Řada účastníků jsou v horách poprvé, takže probíráme navazování na dvě lana, specifika a možnosti jištění ve stanovišti, organizace a vedení výstupu ve stěně, slaňování i základy záchrany. Všichni si vše hned zkoušejí a nakonec probíhá i soutěž v záchraně prvolezce po pádu do štandu. Odpoledne jde část lidí bouldrovat, část lidí lézt a někteří zvládli i obojí. My jsme vyrazili na Žeruchovky na cestu Fialka a pak zabouldrovat. Fialku lze doporučit skutečným znalcům a fajnšmekrům Žeruchovek, pěkná skála, místy trochu lišejníků a rozhodně si i zalezete.
V neděli už část lidí odjíždí, část jde zase bouldrovat a spolu se Zámkem, Sabinou a Ivem vyrážíme na Malý Kolový. Pro Sabinu a Iva je to první horská cesta. Vybrali jsme si cestu Sláma/Mastihuba. Dole trochu rozbité a místy travky, nahoře super lezení ve strmém pilíři a pod vrcholem neodolávám vábení strmé plotny a vpravo od původní linie cesty lezu novou variantu. Žádné fixní jištění, pouze frendy a vklíněnce se seriózním odlezem. Poctivých E3 5b, takže "Britský variant".
Pak už jen seběh na chatu, díky Tomovi za svoz do Lomnice (člověk ty kolena musí šetřit) a po večeři ve Furkotce cesta do Brna. Do Tater jedeme zpátky už v pátek, předpověď zatím dobrá, tak uvidíme. Kdyby jste se někdo chtěli přidat, tak telefon znáte. |
Rychlý kontakt
Mgr. Radek Lienerth |
Někdy mám pocit, že čas neplyne, ale letí. Poslední týden v Chamonix, cesta domů do Brna, rodinné záležitosti v Rožnově a člověk se ani nenadechne a za sebou má iprvní letošní podzimní výjezd do Tater. Podmínka, počas luxus a výhled na příští týden je taky fajn.
