8. - 9.10.2011 Nahřívání kostí v Ospu

Po dlouhé letní sezóně je načase dát pořádný odpočinek kolenům a potrénovat zase trochu ruce. No a rozhodně lépe se leze na sluníčku a v teple, než za deště a zimy.

Špatná předpověď pro oblasti u nás, dobrá předpověď na jihu a hlavně dlouhý víken byl minulý týden, takže v Ospu nikdo od nás nebude. Odjezd v pátek odpoledne a krátce po deváté už parkujeme u Dušana v Zazidu.

Na sobotu plánujeme rozlezení, takže vybíráme Babnu. Nakonec jsou z rozlézání celkem slušné pokusy v některých místních 7b, kdy některá nukleární hovádka (Lukin) dávají tuto klasifikaci bez problému na OS. Já se po rýmečce, která se dostavila po návratu z Tater raději jen lehce aklimatizuju.

V neděli jdeme do Velike steny. Martina s Lukinem jdou vyzkoušet Črnu Burju, no a my jdeme o kousek výš na Svinjam Diamante. Po rozlezu v první 6b nastupuju do klíčového 7b ve třetí délce s tím, že buď to projde nebo taky ne. Délka je spíš technická než silová, takže nakonec pouští překvapivě na OS. Nicméně pozor, spadnout se dá i v poslední délce za 6c.

Črna Burja je charakterově i obtížností trochu náročnější než Lukin čekal, takže se nakonec rozhoduje využít našeho lana a bez problému slanit z druhého štandu. Lepší nechat na příště, na stropy teď síla moc není.

Přesouváme se do Peče, kde si na dolez dáváme cesty v levé části stěny jako Durango (moc to nešlo), Tortuga (to celkem šlo) a Kindergarten direkt (krásný, ale už nebyl power) a můžeme jet domů.

Slovinská dvojka ve Velike stene v Netopiru	Velika stena - Netopir	Velika stena
Martina s Lukinem v Črne Burje	Výhled z Velike steny na Babnu a moře u Terstu	Martina s Lukinem v Črne Burje
Mišja Peč